Úkol splněn!“ oddechl si také trenér Marcel Lička, bývalý prvoligový hráč, který jarnímu povstání velel. Za situace téměř beznadějné pomohl k udržení i pakt s Českou asociací fotbalových hráčů. Úlevu přineslo Chmelu až poslední kolo a vítězství 6:3 v Neštěmicích.

Jaké tedy bylo jaro?
Náročné! Ne v tom, že bychom neměli dobrý kádr anebo že by byly problémy v kabině. Ale proto, že z podzimu jsme si přinesli jen deset bodů a ztrátu dvanácti na prvního nesestupujícího. Startovní čára pro nás byla posunutá hodně dozadu. A my dokázali uhrát 30 bodů, podařil se nám malý zázrak.

Kde hledat jeho základ?
Beru to jako společný úspěch hráčů, kteří neměli problém trénovat třikrát čtyřikrát v týdnu, a realizačního týmu – sportovního ředitele Dominika Rodingera a hrajících asistentů Pepy Němce s Vlastou Vidličkou. Většina kluků je z Prahy, nemuseli by mít k Blšanům vztah, ale oni to vzali za své. Vytvořili soudržnou partu, to byl základ.

František Chvalovský vesnický klub postrčil až do 1. ligy, jak reagoval teď na záchranu „kraje“?
Po posledním zápase jsme od něj dostali zprávu přes Dominika Rodingera, s nímž se spojil. A paní Šídová, která v klubu dlouhodobě pracuje, nám také pogratulovala jeho jménem. Prý je velice rád, že blšanský fotbal nějakým způsobem žije a že se o něj staráme. Ale osobně jsem ho na našich zápasech neviděl.

Zůstanete v Blšanech?
Ještě mě nevyhodili, tak doufám, že jo (úsměv). V našem fotbale člověk nikdy neví. Ale pokud se nic nezměnilo, snad bych měl pokračovat. Začínáme přípravu 13. července, naplánoval jsem všechno.

Dříve se tým skládal týden před soutěží. Přišly lepší časy?
Pepa Němec tady býval na všechno sám. Dělal pomalu i uklízečku. Je jeho zásluha, že Blšany přežily. Teď je nás víc, což je potřeba.

Jak jste si užíval roli hlavního trenéra? Byla to premiéra?
Já už vedl béčko Kunic klasicky v okresním přeboru, bylo to přesně jako v tom seriálu. Postoupili jsme do I. B třídy. Pak jsem dělal asistenta áčku Kunic v ČFL, loni jsem byl s Míšou Bílkem v gruzínském Dinamu Tbilisi. Pořád koordinuji v Kunicích přípravky, vedu kemp hráčské asociace, kde jsou hráči bez smluv. Ale když mě Dominik Rodinger počátkem února kontaktoval, že dostal úkol zachránit Blšany, kývnul jsem. A dali jsme to do kupy.

Bude se zase kádr měnit, anebo zůstane v podobném složení?
Doufejme, že by z velké části mohl být stejný, byť u nás hráči hostují z různých klubů. Bohužel si v zápase s Louny obnovil zranění kolena střelec Prückner, nemůžeme s ním na dalších šest až osm měsíců počítat. Strašná smůla pro něj. Kdyby přibyli tři čtyři kluci, bylo by to fajn. Měli jsme 15 hráčů a na jaře jsme s tím bojovali: když se někdo uzdravil, jiný se zranil. Na lavičce sedělo pár lidí. Bylo to hodně na riziko, ale člověk musí brát, že hrajeme jen v krajském přeboru a peníze se horko těžko shánějí.

Kam se můžou Blšany posunout?
Nemá cenu uvažovat, že by se měly vrátit zpátky do 1. ligy. Vždyť finanční problémy mají i kluby z velkých měst. V blízké budoucnosti bychom se rádi vrátili do divize. Poslední dva tři roky se tady pomaličku obnovuje mládež a nebylo by špatné zase přitáhnout malé děti, abychom se za pár let mohli opřít o blšanské odchovance.

Spojili jste se s hráčskou asociací. Jak tahle spolupráce funguje?
Přes asociaci jsme měli možnost využívat exligistu Vlastu Vidličku, Jirku Böhma, Jíchu v bráně. To byly tři důležité stavební kameny týmu. A nesmím zapomenout ani na Tomáše Pilaře, který se připojil ve třetím jarním kole, předtím měl pracovní povinnosti. Tihle čtyři zkušení frajeři strašně moc pomohli. A mladí z Vyšehradu nebo Junioru Praha, kteří třeba mezi dospělými ještě nic neodkopali anebo jen minimum, se díky nim nechali pozitivně vtáhnout do „pracovní“ zátěže. Za měsíc a půl jsme byli schopní hrát s postupujícím Litvínovem, remizovali jsme tam, ale měli jsme vyhrát. Plichtu jsme uhráli i s Louny, které patří o patro výš, hrají agresivně, běhavě. A my se jim vyrovnali.

Už jste zmínil Vlastimila Vidličku, bývalého hráče Teplic či Sparty. Odpíchne se zpátky do 1. ligy?
Sice skončil v Jihlavě, ale na spodek nejvyšší soutěže by měl. Zkušeností i chutí neustále běhat. Ale další věc je, jestli ho to vůbec ještě zajímá. Když je vám 34, řeknete si, že jedna kariéra končí, možná nastartuji jinou. Vlasta sám řekl, že by rád zůstal a pokračoval u nás, že by se třeba víc zapojil do tréninkového procesu. To jsou jeho úvahy.

Před 13 lety jste za Chmel chvíli hrál ligu. Pořád cítíte, že to je značka, která má zvuk?
Určitě. Vždyť Blšany mají tréninkové zázemí jako málokteré ligové mužstvo. Snad jen Sparta, která má pro mládež Strahov, anebo Budějovice. Když přijedete do Blšan a vidíte tu tribunu, je to náznak, že se tady něco velkého hrálo. Výborné hřiště, kabiny… Dýchá to minulostí a i pro soupeře je tu příjemně.